Zprávy z Moravského krasu
Kapra Karla po měsících bloudění v zaplavených chodbách Amatérské jeskyně uvěznilo sucho
Zachraňovat, nebo ponechat vlastnímu osudu? To je otázka, kterou si kladou ochranáři ve spojitosti s kaprem Karlem, který se naprosto nepochopitelným způsobem zatoulal do zaplavených chodeb Amatérské jeskyně v Moravském krasu na Blanensku. Nyní jej tam uvěznilo sucho, které dramaticky snížilo hladinu říčky Punkvy. Rybí vězeň teď čeká na déšť.
Zhruba pětatřiceticentimetrový kapr lysec se nachází asi čtyři kilometry od ponoru potoku Bílá voda, který se u jeskyně Nová Rasovna ztrácí pod zem, a pět kilometrů od rybníků v Holštejně, z nichž některý byl zřejmě jeho původním domovem. Vzdálenosti jsou uváděny vzdušnou čarou. Karel tedy musel putovat zaplavenými podzemními chodbami měsíce. Bílá voda, po níž připlaval, je nyní vyschlá a ryby i raci v ní v uplynulých dnech hynuli po stovkách.
Karel, pojmenovaný po slavném jeskynním badateli Karlu Absolonovi, je odříznutý od světa v tůni, která se zmenšuje. „Pokles vody je výrazný. Pokud pořádně zaprší, voda jej možná spláchne přes dno propasti Macochy na trasu lodní plavby až do přístaviště Punkevních jeskyní,“ řekl Novinkám Antonín Tůma z Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Moravský kras.
Otázkou je, zda Káju zachraňovat, nebo ne. Do podběráku se chytit nedá, takže by k jeho tůni musel zamířit rybář s udicí, kapříka odlovit a pak jej venku vypustit. Pokud ale kapr bloudí podzemím měsíce, je možné, že by stěhování a změnu klimatu kvůli šoku nepřežil.
Vložil: 24.8.2026 Tonda Tůma
Právě vychází nová Acta Speleohistorica, tentokrát je pod drobnohledem poustevníka slovutná strašná Býčí skála!
Dovoluji si upozornit, že právě vychází má kolibřičí knížečka "Jeskyně
Zlého ducha tajemná Býčí skála z pohledu duchovnosti, mystiky a
astrálního vědomí." Kniha dne 20. srpna 2026 již vyšla ve formátu PDF a
je vystavena na megawebu o Moravském krasu, Bohu, duchovní cestě,
Poznání a Lásce: Poustevnik.org, v sekci "Acta Speleohistorica" viz:
https://www.poustevnik.org/acta-speleohistorica/
V 8. září 2026 pak plánuji vytisknout malý předtisk čistě pro Správu
CHKO Moravský kras a hlavní speleologické skupiny působící v oblasti
okolo Býčí skály. V lednu 2027 pak výjde hlavní výtisk pro všechny
ostatní. Pokud máte zájem o tuto kuriózní, avšak důležitou sběratelskou
publikaci, obracejte se na můj email: yoga@poustevnik.org
V Lásce a úctě
váš krasový poustevník
Swami Gyaneshwarpuri
Příspěvek k 70. výročí CHKO Moravský kras
Punkevní a Kateřinská jeskyně v UNESCO ? Diskutabilní nápad ...
V historii Moravského krasu je méně známo, že mohl být našim nejstarším národním parkem. Na druhém zasedání Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Československé republiky v roce 1920 podala skupina poslanců pod vedením Josefa Šamalíka návrh na zřízení národního parku. V návrhu se Ministerstvu Národní osvěty uložilo, cituji: „zahájit kroky k důmyslnému bádání v Moravském Krasu a za tímto účelem zřídit státní badatelskou komisi. Dále pak zahájit jednání s majiteli dosud objevených jeskyní, propastí a jiných míst Krasových za příčinou převedení těchto do majetku státního a zřízení Národního parku z Moravského Krasu“. Krátce po vzniku republiky se však tento záměr uskutečnit nepodařilo. Ochranu území tak zajišťovaly první rezervace v roce 1930 a 1933 a posléze vyhlášení CHKO Moravský kras v roce 1956. Význam podtrhlo i zapsání jeskynního systému podzemní řeky Punkvy na seznam lokalit chráněných Ramsarskou úmluvou. Na přelomu tisíciletí se uvažovalo i o vyhlášení Geoparku UNESCO.
Správa jeskyní ČR přišla vloni s nápadem zařadit Punkevní jeskyně s propastí Macochou a Kateřinskou jeskyni do dědictví UNESCO (viz https://punkevni.caves.cz/aktuality/katerinska-a-punkevni-jeskyne-z-chko-moravsky-kras-usiluji-o-zapis-na-seznam-unesco). Za tímto účelem byl vypracován dokument „Punkevní jeskyně s propastí Macocha a Kateřinská jeskyně“, který je uveřejněn na stránkách UNESCO https://whc.unesco.org/en/tentativelists/6921/. Mohlo by se zdát, že tímto uveřejněním UNESCO se zařazením mezi lokality přírodního nebo smíšeného dědictví počítá. Hned v úvodu je však sdělení, že zveřejnění neznamená vyjádření jakéhokoli stanoviska Výboru pro světové dědictví a za obsah nese odpovědnost dotčená smluvní strana.
Čtyřicetileté působení při ochraně Moravského krasu mi snad dává oprávnění se k danému záměru vyjádřit. Hned v úvodu chci říci, že Moravský kras je přírodní unikát, který si zasluhuje maximální péči a ochranu. V příspěvcích, které jsem uveřejnil dříve je zřejmé, z jakých důvodů Správa CHKO prosadila zásadní usměrnění turistického ruchu v přístupných jeskyních a vyloučení motorové dopravy z kaňonů Pustého a Suchého žlebu. Opatření jsou významná i pro návštěvníky, kteří si zaplatili nemalé vstupné a očekávají, že se jim bude průvodce věnovat, jeho výklad uslyší a bez hluku velké skupiny budou vnímat krásu prostředí. Obě jeskyně i propast Macocha jsou součástí národní přírodní rezervace. Režim turistického provozu je tak v souladu se zákonným opatřením, který stanoví, že využívání národní přírodní rezervace je možné jen v případě, že se jím uchová či zlepší dosavadní stav přírodního prostředí. Limitem ve vrcholné turistické sezóně jsou i kapacity parkovišť, které nejsou připraveny na vyšší zatížení automobily.
Několik poznámek k výše uvedenému dokumentu UNESCO.
V části „Prohlášení o pravosti a/nebo integritě“ je uvedeno cituji: „lokalita není ovlivněna mimo jiné cestovním ruchem, který je přísně limitován“. V mém příspěvku „V 80. letech byla propast Macocha toaletou, ztrácely se krápníky a u světel byla zelená zahrádka“ je doloženo vážné poškození sintrové výzdoby nejen Kateřinské jeskyně, ale i poškození lampenflórou jeskyní Punkevních.
Dále je uvedeno cituji: „Kromě nezbytných zásahů, které umožnily přístup k nemovitosti v minulosti (především v první třetině 20. století), nebyly provedeny žádné významné změny přirozeného stavu nemovitosti“. Realita je však taková, že práce na vodní plavbě (odstřelení stěn, prostřelení sifonů, odvodňovací štola) nevratně poškodily hydrologii vývěrové oblasti Punkevních jeskyní. Zpřístupnění propasti Macocha prostřelením tunelů suchou cestou i vodní plavbou změnily mikroklima propasti. Provedené práce umožnily a zatraktivnily turistické využití jeskyně, byly však jednoznačně na úkor přírody. Stačí si přečíst články, které Absolon publikoval, nebo se podívat na film o zpřístupňování Punkevních jeskyní a vodní plavby.
Porovnat navrhované území s jinými krasovými lokalitami zapsanými do UNESCO mohu pouze se Škocjanskou jeskyní ve Slovinsku (největší podzemní kaňon Evropy), systémem jeskyní Aggteleckého a Slovenského krasu v Maďarsku a na Slovensku (unikátní jeskynní fauna, pozoruhodná výzdoba) a v březnu letošního roku navštívenou jeskyni Sv.Pavla na Filipínách (2 km plavba v podzemí). Asi nemusím zdůrazňovat, že si území Moravského krasu cením. Konstatovat však musím, že hodnot výše uvedených krasových území podle mne nedosahuje.
Návrh působí zájmem o zvýšení turistického zatížení území. Z jiných lokalit je známo, že neúměrné zvýšení návštěvnosti přináší konflikty jak s ochranou přírody, tak i s místními obyvateli. Nejsem si jist, že toto je ta správná péče o Moravský kras.
Zapsal: 19.8.2026 Leoš Štefka, vedoucí Správy CHKO Moravský kras v letech 1980 až 2020
Škocjanské jeskyně ve Slovinsku, foto: Jana Dvořáková